Informace o nás

 

Jak jsme přišli ke strakačce:

    Zhruba před rokem se v rodině poprvé objevil návrh na koupi štěněte. Já osobně jsem byl ze začátku spíše proti. Měli jsme těžce asociální kočku, která s námi v bytě žila už skoro 4 roky a až na občasné destruktivní prchání před návštěvami (třeste se kdo mi stojíte v cestě) to bylo bezproblémové soužití. Proč tedy opouštět již vyjeté koleje...

Jenže co čert nechtěl, po pár měsících strávených zavrhováním navrhovaných plemen, jsme cestou na zástávku MHD čirou náhodou míjeli paní, kolem které se na vodítku motala strakatá fena. No co vám budu povídat, slovo dalo slovo, zjistili jsme o jaké plemeno jde, pesku pořádně podlachnili a bylo prakticky rozhodnuto. 

 

    Přešli jsem tedy od slov k činům a začali shánět strakaté štěně. Brzy se však ukázalo, že to bude mnohem těžší, než se ze začátku zdálo. Velmi rychle jsme poznali, jak velký zájem o strakatá štěňata je, po prvotních neúspěších se nám ale nakonec podařilo zapsat v jedné z chovatelských stanic - chtěli jsme fenečku kvůli možnosti v budoucnu chovat štěňata. Pak už jsme jen čekali, až se prcci narodí a my se přiřadíme ke strakaté komunitě. 

 

    Do této chvíle probíhalo vše podle plánu. Den po plánovaném porodu jsme se dozvěděli, že se štěňata narodila, jsou zdravá, mají se čile k světu, ale jsou to až na jednu holčičku samí kluci, 7:1. Na nás se nedostalo, takže se kolotoč opakoval. Najít jinou chovatelskou stanici, zamluvit fenku a čekat. Druhé rodičce se ale asi zdálo, že pejsků je pořád trochu málo, takže nás pro změnu překvapila poměrem 5:1 v neprospěch fenek a bohužel i nás. Tento scénář se opakoval ještě jednou, myslím že to pak byli 4 pejsci a jedna fenka, až jsme natrefili na chovatelskou stanici Bonasa Sorbus, kde to konečně vyšlo! Byli jsme mezi zájemci, kteří si odtud budou odvážet malou psí holčičku. Aby toho štěstí nebylo zase příliš, naše snahy o co nejměnší vzdálenost chovatelské stanice od našeho bydliště byly odměněny 350ti kilometry, diagonálně přes celou republiku. Po tak chudé nadílce fenek v jiných chovech jsme se s tím ale velmi rychle vyrovnali:)

 

                                                    Zdroj fotografie: https://jerabinky.unas.cz/

 

Poté přišla na řadu příjemná povinost vybrat si štěndu. Od začátku byla naší favoritkou malá Bikuška, kterou se nám nakonec se štěstím podařilo ukořistit:) a v osmi týdnech jsme si pro ni do Mařenic přijeli. Jako první štěně opouštěla svou smečku. Jak probíhalo předávání štěndy a cesta domů se (snad brzy) dočtete v Novinkách :)

 

                                                    Zdroj fotografie: https://jerabinky.unas.cz/