Ještě žes to konečně vzala Beky do packy. Už jsem skoro přestávala na stránky nakukovat. Moc zdravíme, dodatečně k narozkám vše nejlepší. Cibule, panička a spol.
Zápisky strakatého štěněte
23.08.2013 22:07
Před pár dny jsem oslavila rok svého života a tak mám prý možnost provést svůj historicky první zápis na mé zanedbané stránky.
Poslední tři měsíce byly nabité k prasknutí. Páneček měl nejdřív plnou hlavu i ruce práce s čímsi, čemu říká "ústav pro choromyslné" (prý něco jako cvičák, ale pro lidi) a potom jsme každý den od rána do večera trávili v meruňkovém sadu někde na jihu Moravy. Tam se jedno strakaté štěně vyblbne, až to hezké není. Žádé ploty ani silnice, a co je hlavní - žádné vodítko ani mříže na čumáček! Víte, že meruňky se dají jíst? Jen musíte vyplivnout pecku, jinak se vám... no prostě ji vyplivněte.
To byly časy, strakaté štěně se dosyta nahlodalo meruněk (a nejen meruněk - poznámka pánečka) a pak spokojeně odpočívalo ve stínu stromu, dokud se meruňky nerozhodly, že jim vyhlídková cesta trávicím traktem stačila, a že by chtěly ven (Což se stávalo překvapivě brzy (a na překvapivých místech))
Po pár slastných týdnech, trávených většinou mimo město, přišly starosti a shon okolo svatby v rodině pánečka (ne, páneček se neženil, nikoho jsem zatím neschvalovala).
To by pes nevěřil kolik starostí a nervů je s jednou takovou svatbou. Bhužel se to pes ani nedozví, protože mě pro jistotu ve svatební den uklidili k paní na hlídání, která nás mimo to s pánečkem vede na cvičáku. Prý pro moje bezpečí a pohodlí a aby mě někdo nezašlápl, nebo nepřejel. No já moc dobře viděla ty dorty, cukroví a dobroty, o vepřových kýtách ani nemluvě, a všehno to odváželi na svatební hostinu BEZE MĚ! Bylo jim zatěžko nechat mě někde v koutku s jednou nebo dvěmi kýtami (kousek dortu by taky bodnul). Já bych vůbec nezlobila a nikdo by o mě nevěděl, ale to ne, raději se mě sprostě zbavili.
Ráno v den D mě páneček odvezl na cvičák a zavřel do stavební buňky, kde jsem měla počkat až přijde můj dozor - ON MĚ TAM NECHAL SAMOTNOU! ZAMČENOU! Taková hrůza! (ne že bych se bála)
Po pár minutách opravdu někdo přišel, ale páneček to nebyl, takže můj smysl pro nedůvěru zazvonil na poplach a já se s tou osobou pro jistotu půl hodiny honila po buňce, než jsem se nechala chytit (unavení lidé nepůsobí tak nebezpečně).
Nakonec byly mé obavy protentokrát zbytečné - celý den jsem byla hlídána s osmi dalšími pánečky odkopnutými psy a docela rychle mi to uteklo. Nazítří odpoledne si pro mě moji lidé přijeli a musím přiznat, že i pro mě zbylo něco ze svatebních dobrot (mě sice tvrdili, že jsou to dobroty svatební, já ale nechápu jak by svatebčané se svýma zubama ty kosti mohli kousat - no asi proto jich tolik zbylo)
Po svatbě by jedno štěně řeklo, že bude chvilku klid, ale jak se zdá, i štěňata se pletou. Druhý den od svatby mě páneček probudil ráno v pět hodin (strakáčovrah!), sbalil pár mých věcí a kabelu plnou granulí (můj plán byl dostat se k ní co nejdřív a zkontrolovat jejich kvalitu ( plán byl prokouknut a byla provedena nezbytná opatření ) ) a nacpal mě k novomanželům do kufru, kde už se tísnila moje kamarádka bíglice Ája.Pak mi jen zamával a odešel. Ani jsem nestačila zakňučet a už jsme se řítili směr rakouské Alpy.
Abych přiznala barvu, právě se nacházím v oblasti rakouských velehor. Bydlím v horské vesničce, mám krásný výhled do údolí a švýcarsko je co by bůvolí kostičkou dohodil. Je to paráda. Většinu dne trávím venku na louce a zařizuji si své psí věci. Sem tam vytáhnu pánečky na procházku do okolních lesů a pastvin, kde je učím nebát se těch velkých psů plemene Dojná Kráva.
(kdo by se jich bál, s těma zubama co mají by nezakously ani králíka, natož štěně... ehm...doufám)
Páneček za mnou po týdnu přijel, to bylo radosti ze shledání ( abych řekla pravdu, uteklo to jako voda a já ho ani moc nepostrádala, ale vědět to nemusí :) )
Nebojácně procházím korytem potůčku
A teď mě omluvte, musím jít lidem obstarat něco k jídlu. Včera jsem ulovila smečku vlků i s jejich doupaty a dnes se asi vydám na medvěda.
Bez ohledu na svůj život testuji zdravotní nezávadnost vody v nádrži, než se napijí mí lidé
Podepsána:
Beky fon Alpenspitz, strakatá to vládkyně zdejších lesů.
Komentáře
Prázdniny
Datum: 25.08.2013 | Vložil: DaD
Tak hlavně, že se všem prázdniny líbili, svatba se zdárně přežila a Beky se pořádně vyřádila! Určitě jí to prospělo a teď z ní bude už šikovná a vytrénovaná mladá psí slečna plná odvahy :-) A já se na ni taky moooc těším ;-)