Zápisky strakatého štěněte, aneb jak to bylo doopravdy

Zcela dobrovolně a vůbec ne pod nátlakem sem umisťuji (ne že bych musel, to vůbec ne, já chci...) i pohled na události uplynulých dnů z pera dvou nejmilejších a nejhodnějších Bekuščiných adoptivních pánečků, kteří vůbec nevlastní střelné ani sečné zbraně, natož aby jimi někomu vyhrožovali

Páneček

Pár dní je plnoletým štěnětem, poprvé dostane do tlapičky klávesnici, a už se tak moc snaží manipulovat s pravdou. Ale naštěstí jsme tu my, očití svědkové všech činů a celého sledu událostí – oni novomanželé. Události, tak barvitě popsané tímto štěndem s fantazií, vlastně už ne štěndem, ale juniorem, jsme nuceni uvést na pravou míru, neb jistá míra korekce je v tomto případě nutná a vy záhy uvidíte, proč.

Pomineme-li pár úvodních vět líčení začínající fendy-spisovatelky, které jsou vcelku pravdivé, je zbytek vyprávění naprostou fikcí a desinformací ctěného čtenáře. Vezměme vše pěkně popořadě. Ano, jednalo se o ústav pro choromyslné, kde se páníček před nebohým štěnětem neúspěšně schovával. Ano, jednalo se o meruňkový sad, kde bylo zvířátko zotročeno a nuceno svou malinkou tlamičkou sbírat meruňky až do úplného zaplnění trávicího traktu.

Ano, svatba byla. A byla krásná, veselá, stoly se prohýbaly pod vším tím výborným jídlem, ale Bekoule z toho nic neměla. A záviděla, když jí Ája cestou vyprávěla, jaké že to dobroty zhltla a jak o pár kilo ztloustla. Nicméně dále se realita s příběhem poněkud rozchází.

Začněme hned oním dnem, kdy bylo nebohé strakáče probuzeno ošklivým pánečkem již v pět hodin. Na obranu pánečka je nutné říci, že tento čas nestanovil on, ale my, a byl to čas spíše nelidský než nepsí. Po čase stráveném s Bekoulí můžeme zodpovědně říci, že vstávat ráno v 5 hodin není pro toto ďábelské, strakaté stvoření nic nepsího, natož pak nelidského, neb to přerostlé štěně si přímo libuje v ranním vstávání. Kvalitu granulí nebudeme komentovat, protože v té malé mobilní spalovně vše mizelo bez jakýchkoliv známek nevole. Čeho se možná štěně snažilo dosáhnout předodjezdovou kontrolou granulí, bylo zřejmě upozornění na fakt, že jich páneček nachystal málo, což se ukázalo býti pravdou posledního dne před odjezdem, kdy se hladový strakáčí polovlk snažil ukořistit cokoliv jedlého i s vyhlídkou případného trestu ze strany svých (ne)lidských společníků.

Strakatice nebyla nacpána do prostorného (!) kufru našeho kombíku, jak zmiňuje, ale zcela dobrovolně a radostně do něj skočila, aby mohla šikanovat a utlačovat nebohou Áju, která se krčila v koutku a snažila se předstírat, že tam vůbec není – jen aby si jí ta strakatá raketa nevšimla! Cestou se tvářila odvážně, ačkoliv nám všem bylo jasné, že vše jen předstírá. Poté, co zanechala památku v každé zemi, kterou jsme projížděli, jsme dorazili do podhůří Alp. Původní plán byl, jak bekoulí strakáče píše, zanechat psice na louce a užívat si krás přírody. Nicméně ta zlovolná stvoření se spikla proti svým poloadoptivním pánečkům a místo vzorného procházení se a prohlídky okolí, se k naší nevoli ve smečce čítající dva jedince vydávaly na dobrodružné výpravy k sousedům na dvůr, na hnůj, případně na jiná společensky zajímavá a rušná místa.

Nutno podotknout, že jinak zbabělé štěně se ve společnosti dospělé dámy Áji stalo značně odvážným a zkoumavým, až na mnohé výjimky. Připlížení se k oné nevinné a hodné kravičce, které se psinda bála, jako čert kříže, na (snad) bezpečnou vzdálenost dvaceti metrů, je šikovnou momentkou, neb ve skutečnosti se strakáče nepřiblížilo, dokud ji její adoptivní páneček nedodal odvahy a neukázal, že to zvíře ji nesežvýká a nepropasíruje skrze bachor, knihu, čepec a slez, jak tomu má ve zvyku s chutnou, alpskou travičkou.

Tvrzení, že malá bekoule pánečka nepostrádala, se zakládá na pravdě. Její náhradní pánečci se o ni vzorně starali – pravidelně ji krmili, česali, venčili a hráli si s ní, takže jí vlastně nic nechybělo. Škoda, že tak slibný návrat k pravdě, nevydržel příliš dlouho. Smečka vlků, kterou údajně ulovila, a zmiňovaný medvěd jsou pouhou fantazií, která přišla v jednom z divokých, alpských snů, které malá jakože-vlčice měla.

Doufáme, že jsme napravili informační šum, který autorsky nevyzrálé už-ne-štěně-ale-junior rozšířilo na vlnách internetu.

Podepsáni:

Novomanželé, nejhodnější a nejskvělejší (dočasní) pánečci strakoule Bekoule