První sníh a strakáčí minisraz

V pondělí Beky završila sérii návštěv u veterinářů, protože její problém s třetím víčkem byl konečně prohlášen za vyléčený. Má sice ještě občas slabý výtok, ale o ten už by se měla postarat borová voda. Tentokrát na veterinářku ani nezavrčela, jen se na mě namáčkla a neochotně se nechala vyšetřit. Opět ji paní doktorka neupekla ani nepokousala, tak snad psindě pomalu dochází, že se v té ošklivé místnosti na tom ošklivém stole nemusí tolik bát:)

V Brně konečně taky napadl sníh (a není ho vůbec málo), což byla nová zkušenost pro strakaté štěně. Beky brzy zjistila, že sníh je skvělá věc a řádí se v něm mnohem líp, než na holé zemi. Člověk se na vycházce v poslední době opravdu dobře pobaví, když tu malou sleduje:) Teď se vždy vracíme domů se sněhovou čepičkou na čumáčku.

V neděli, na posledním cvičáku, jsme potkali sedmiměsíčního strakáče Tobyho. V tom zmatku při výměnách skupin si strakáčata pohrát nestihla, ale Tobyho panička si nás našla na netu a ozvala se, což bylo moc fajn, protože jsme se mohli domluvit na společném venčení, které právě proběhlo v psím výběhu ve Štýřicích. Shodou náhod dorazila ve stejnou dobu i strakačka Aňa, takže se nám tam sešla hned tři strakatá štěňata. 

Beky se ze začátku držela hodně zpátky a spíš vše sledovala z nejvzdálenějšího místa u plotu. Přece jenom už byla docela tma a nové, cizí prostředí, jí taky na odvaze zrovna nepřidalo, ale po chvíli jí otrnulo a dovádění si nenechala ujít. Se svými více než devíti kily byla oběma starším štěňatům téměř vyrovnaným soupeřem:) Proběhlo vzájemné vyválení se ve sněhu a strakáčata toho opravdu hodně naběhala - ke spokojenosti všech přítomných majitelů:) Snad se nám občas podaří takto se sejít a nechat štěniska vyřádit.

Ve tmě se bohužel fotit nedalo, takže jediná fotka, kterou jsem udělal, je kompletně černá. Na obrázku níž je Beky už doma, po srazu, velmi aktivně se dožadující večeře:)

Unavená čeká na večeři

Zde alespoň pár fotek z polední vycházky ve sněhu