Pochybnosti o laboratorní minulosti strakaté Beky

9.11 v pátek ráno jsem měl v plánu vzít Beku na veterinu na přeočkování. Dlouho očekávaná chvíle, po které bude mít Beky dovoleno řádit s ostatními psy se však vyvíjela trochu jinak, než jsem si představoval. Potom, co byla štěnda položena v ordinaci na stůl, bylo ještě vše v pořádku, ale ve chvíli, kdy se přiblížil pan doktor, bylo zle! Jako by psindě přeskočilo, začala se vzpínat a pokoušet prchnout co možná nejdál od hrozného pána v bílém. Vypadalo to, že pouhá blízká přítomnost veterináře přivádí Beku k šílenství, snažila se mi vytrhnout z ruk, zřítit se k zemi a prchnout. Co však přišlo potom bych od strakáče nikdy nečekal - Beky začala hrdelně vrčet a pokusila se zakousnout veterináři do ruky...

Od té chvíle byla k neudržení a nutnou kontrolu vnitřních víček a očkovací injekci jsme zvládli jen za přispění mé sestry, která musela Beku držet zezadu, zatímco jsem ji já držel za tlamu a za kožich, aby byla aspoň trochu ve stabilní poloze vhodné k vyšetření. Byl jsem z toho úplně paf. Náš od malička socializovaný strakáč se snažil pokousat člověka... Bekuška pak ještě dostala od nyní ostražitějšího pana doktora pamlsek, aby se trochu uklidnila ( samozřejmě že si místo kousnutí do ruky vybrala kousnutí do pamlsku ) a veterinární ordinaci jsme opouštěli jako opaření (asi stejně, jako onen pan veterinář, který zná jinak přátelskou povahu strakáčů. Po jeho kousavých poznámkách o nutné socializaci psa jsem si připadal jako blbec... )

Co je ale horší, od té doby je Beka jako vyměněná. Bojí se lidí víc než kdykoli dřív, k nikomu cizímu se nepřiblíží a velmi dlouho trvá, než si alespoň trochu zvykne na přítomnost někoho neznámého na vycházce. Tento stav trvá bohužel dodnes, jen tiše doufám, že je dočasný... Brzo začneme chodit na cvičák, snad nám to trochu ve snaze psindu uklidnit pomůže...

Odpoledne jsme pak byli na procházce po oboře Holedná. Při čekání na autobus se na zastávce objevila kouzelná babička s ročním štěnětem jakéhosi křížence, což byla skvělá příležitost pro Beku ukázat, jak se lze už před odjezdem na vycházku k smrti unavit:) Alespoň že se nebojí psů...

Na procházce v Holedné jsme potkali ještě jedno štěndo, tentokrát o polovinu menší než náš strašpytel. Tento stav mu ovšem nezabránil v tom, dát Bekyně pořádně na frak:) s takovým zápasníkem se Beka ještě nesetkala. Pěkně si spolu vyhráli, ale k cizím pánečkům se Beka nepřiblížila ani na krok...

O divokých prasatech ani nemluvě - psinda se rozhodla, že nic děsivějšího ještě neviděla:)

Cestou zpět jsme se stavili v restauraci na večeři a malé občerstvení. Beka jako zkušený psí hospodský povaleč padla pod nohy stolu a chrněla až do našeho odchodu. Po tak náročném dni se tomu vůbec nedivím...

Další fotky s naší poseroutkou najdete v galerii