Mlhomilná Beky u veterináře

Náš bojový strakáč byl na pondělí obědnán na kontrolu očí. Pořád jí trochu tečou, ale po těch kapkách, co nám dal málem zakousnutý pan veterinář (kdybych Beku nedržel, jistě by ho roztrhala:) ), se jí to dost zlepšilo. Poučen z minulé návštěvy, jsem tedy raději vzal psindu k veterinářce.

V čekárně byla klidná, v ordinaci taky i když stála na vyšetřovacím stole. Vzpírání bylo znatelně slabší, než při poslední návštěvě, nechala se prohlédnout, zavrčení si ale neodpustila. Bylo vidět, že je mnohem klidnější. V očích má pořád slabší zánět, takže dál kapeme, což už snáší celkem dobře. Vždycky se ale tváří, jako že jí to působí nesnesitelná muka, když chci aby byla chvíli v klidu:)

V úterý byl asi poslední letošní hezký den, takže si Beky střihla devítikilometrovou procházku po Kohoutovických lesích. Když je puštěná na volno, drží se stále v rozumné vzdálenosti okolo svého doprovodu, takže většinu vycházky běhala bez vodítka. Na zavolání bez problému přiběhne a nikdy se moc nevzdálí, což je opravdu skvělé, protože ji můžu pouštět a nebát se, že by prchla a emigrovala do Mexika. Je to pohodlnější pro obě strany - psice není omezována vodítkem a my se nemusíme zastavovat kvůli čichání ke každé loužičce. Po návratu domů si Beky dvě hodinky schrupla a pak se tvářila jako by nikde nebyla. Viděl někdy někdo opravdu utahaného strakáče...? :)

Při nočním venčení psice poprvé viděla mlhu. Zvuky vycházející odnikud a stíny míhající se v povzdáli - to bylo něco pro naši sralbotku. Tvářila se, že ji nedostanu od vchodových dveří a že se obětuje a udělá hromádku u výtahu, nakonec jsme se ale celkem pěkně prošli. Mě se takové počasí líbí a Beky nezbylo nic jiného, než se pochlapit.... nebo spíš postrakáčit. Hezky se ukázalo jak už má vžitý povel "jdeme" :)

Další fotky z vycházky v Kohoutovicích zde