Co je nového

Co nového?

Vlastně nic moc, Beky má ohromnou radost z té spousty sněhu a tvaří se, že by byla schopná trávit venku celé dny. Bohužel páneček to má teď v lednu hodně hektické - nestíhá vůbec nic a to se blíží konec zkouškovýho...ou - takže na delší výlety není vůbec čas. V sobotu byla Beky v mrazu týrána na cvičáku a opět musela strpět pohledy a ponižující doteky cizích lidí (ačkoli ty pamlsky si od nich bere moc ráda, jak jinak). Na druhou stranu je s tím, že si na ní lidi budou sem tam sahat, asi už smířená, protože vždycky jen nahodí výraz nejutýranějšího štěněte na světě a snaží se to nějak přečkat. Prý je vidět malé zlepšení. No nevím.

Před pár dny jsme šli na procházce cestou kolem školy, ze které náhle vystartovaly dvě děti a s křikem a nadávkami běžely tak, že s trochou fantazie by se mohlo zdát, že poběží přímo kolem nás. Strakáče má ale očividně fantazie přemíru, takže místo aby klasicky zamrzla a koukala jak puk, vydala se na úprk a to shodou okolností přímo tím směrem, kterým se ubíraly ječící dětičky. Jako šikovné a poslušné štěndo chodí Beky velmi často bez vodítka, jen s košíčkem na nose, takže teď nešikovně a neposlušně brala tlapky na ramena a vůbec nic jí v tom nebránilo. Nezúčastněný pozorovatel by byl svědkem asi takové scény:

Širokým okolím se nesoucí vyděšený štěkot, přicházející od malé černé šmouhy letící po sněhu, pod kterým lze tušit chodník, je doprovázen dusotem bot a křikem páru školou povinných dětí, neméně rychle se ženoucích za černou šmouhou. O kus dál se za nimi po ledu snaží běžet osoba s nákupem v ruce, křičící zde nepublikovatelné věci a slibující dětem i psovi rychlý a bolestivý konec.

Byli jsme naštěstí už jen kousek od domu a v cestě nebyla žádná silnice, přesto když mi Beka zaběhla za roh a zmizela z očí, zrovna dvakrát do zpěvu mi nebylo. Shodou okolností prchalo to hloupé zvíře stejným směrem kudy běžely dětičky "cosi ještě stihnout" ( něco takovýho zvolaly, když vyběhly z těch dvěří ). Nakonec se Beky u našeho paneláku odpojila a já ji pak našel, jak se plíží kolem stěny k zadním dveřím, kudy chodíváme. 

V takových pro strakáčí život "nebezpečných" místech budeme muset prozatím připínat vodítko. Beky se naštěstí velmi rychle otřepala, ale ty děcka mě dostaly - když vidím, že před sebou ženu vyděšený štěně, tak snad zastavím ne? 

Jinak Beky už měří 46 cm a pořád roste jako z vody. Sem tam doma nacházím vypadené zuby, tři se zachovaly na památku. Beky si je chtěla schovat pod pelíšek, že za ně dostane kostičku, ale nakonec jsem jí to rozmluvil. Kostičku dostala i bez nich:)

Na jedné z vycházek jsme objevili výběh s překážkami a lávkami, takže tam teď občas chodíme trénovat. Na překážky má ještě čas, ale zamilovala se do běhání po kladinách a podobných prolízkách. Asi už zapoměla jak se toho na cvičáku bála:)

V galerii pár fotek a video, jak Beky trhá ostatní psy ve výběhu