Beky překvapuje

Ač se to na první pohled nemusí zdát, Beky nebude ohledně toho svého strachu úplně ztracený případ. Ve čtvrtek jsem byl kamarády přemluven, abych sebral to statečné štěně a přijel s ním na dva dny na chatu do Jedovnic. Myšlenky jsem měl neveselé - viděl jsem Beky, jak v neznámých končinách mizí v lese za zvěří, nebo jak strachy zakusuje některého z obyvatel chaty. Nemluvě o cestě na místo - měli jsme jet totiž v autě s pro Beku úplně cizím člověkem. Plán byl následující - přední část vozu zabírá lidská posádka s nervy na dranc, zadní sedadla jsou rezervována pro klepající se a vyděšeně štěkající štěně - takže vidina cesty byla opravdu veselá.

Skutečnost byla ovšem trochu jiná. Beky většinu cesty spala, nebo stála na zadním sedadle a koukala mému spolujezdci přes rameno, aby jí náhodou neuniklo nic zajímavého. Takovou jsem sralbotku opravdu nepoznával. Za tu hodinovou cestu si na nového člověka tak zvykla, že se ho  /// víření bubnů a slavnostní fanfára.....///  od té doby vůbec NEBÁLA!! Nejen že na něj neštěkala, nevrčela, neběhala při každém jeho rychlejším pohybu po stropě, ale dokonce se sem tam přišla nechat pohladit.

Bohužel z plánovaných vycházek po Jedovnických lesích nic moc nebylo, protože druhý den od rána vydatně sněžilo a páníček, hlava děravá, zapoměl doma oblek pro psa. Kdo by ale čekal takový sněhový příval... když jsme na chatu vyráželi, krásně svítilo slunce.

Beky si tedy aspoň vydatně zalenošila a nadělal třísky z několika polen, které si nerušeně vybírala přímo z koše před kamnama:) 

 Nakonec celé ty dva dny proběhly úplně v pohodě a mně daly naději, že jednou bude líp, a že Beky není pro společnost úplně ztracená:) 

Dnes (v sobotu) už druhý den hustě sněžilo, takže jsem ráno vážně uvažoval nad tím, že odřeknu naši účast na cvičáku. Nakonec jsem ale sbalil pamlsky, psí obleček, vodítko a košík a vydal se na poslední chvíli na cestu, takže když jsem se po chvíli vracel i pro psa, zrovna velkou časovou rezervu jsme tedy neměli. Samozřejmě jsem se pak kousek od domu v tom spěchu poroučel k zemi a k mému namoženému rameni se přidalo ještě koleno. Pěkný začátek...

Pokud jde o samotný cvičák, hned po příchodu jsem zjistil, že většina lidí měla stejné nutkání nikam nechodit, jako já - nakonec jsme tam byli jen dva. Nebylo však čeho litovat, Beky se pěkně vyřádila s roční fenkou borderkolie a i to cvičení bylo v menším počtu takové příjemnější. Patnáct čísel sněhu psa pěkně utahá, takže psina pak dvě a půl hodiny spala jako zabitá (a já vlastně taky:) ).

Zde nějaké fotky z chaty v Jedovnicích a jednoho výletu do lesoparku v Brně