Pokroky a strakaté venčení

Po delší době mě Beky dokousala k napsání dalšího článku na její (prý) zanedbané stránky. Když jsem se jí snažil vysvětlit, že teď nemám příliš čas na vypisování, ignorovala mě. Asi si o tom myslí své...

Takže co nového - strakatá hrdinka dělá minipokroky v komunikaci s vnějším světem. Její nenáviděné dlachnění lidmi na cvičáku už nepůsobilo jako učiněné týrání zvířat, už mi to připadá jen jako "vzdor proti systému" ( nebudu se na vás dívat, nechte mě být ), dokud se neobjeví kamarád pamlsek. Kamarád pamlsek je Bekou pohlcen i přes to, že je podáván rukou cizáka, avšak ihned po zhltnutí je zapomenut a cizák se opět stává nepřítelem číslo jedna. 

Bekoule taky začala vehementně nadávat zvukům ozývajícím se zpoza vchodových dveří. Umí dokonce i vrčet:) a to dost uvěřitelně, potkat ji v noci v tmavé úzké uličce, asi by z ní šel strach (zvlášť když je celá černá a ve tmě není vidět). Každopádně je teď Beky po každém takovém štěkání na zvuky za dvěřmi okřiknuta a společně pak jdeme zkontrolovat co se to tam venku děje. Psinda se tak vždycky uklidní a pak je klid (chvíli). Snad ten problém takto postupně odstraníme.

Pokud jde o cvičák, je strakatá cvičenkyně moc šikovná. Praktitkuje dokonce cviky, které jsme téměř necvičili. Přivedl jsem ji k tunelu, kterým měla proběhnout a tážu se slečny, která výcvik vede, jestli ji mám vyslat povelem "vpřed". Beky jak slyšela to "vpřed", na nic nečekala a iniciativně vyrazila do tunelu:) proběhla jím a pak spořádaně přiběhla. Takže než jsem se nadál, bylo hotovo:) 

Taky rozepře mezi psicí a kočkou pomalu mizí a občas je lze najít, jak spolu leží na zemi a Čičina překvapené Bekouli oblizuje ucho. V poslední době spolu taky spokojeně chrupčí u mé postele, takže v té malé místnůstce teď není v noci moc k hnutí:)

Dlouho jsme nebyli na veterině (klep klep), takže nevím kolik teď to strakáče váží, ale roste a mohutní. Už přerostla většinu strakáčů, které známe a potkáváme a její oblíbený pelíšek jí začíná být poněkud těsný:) Zatím se do něj nějak poskládá, ale pomalu zvažuju koupi nového, většího (že by zase s kočičkama :D )

V sobotu (16.3.2013) odpoledne opět proběhl náš strakáčí minisraz, tentokrát i s kratičkou přítomností čtyřměsíční strakaté Audy, která byla čerstvě po nemoci, takže se bohužel déle zdržet nemohla. Myslím ale, že jí to Beky i Toby vynahradili péčí, protože se o ni přetahovali jako o plyšovou hračku, až jsme je museli několikrát krotit:) Auda nezůstávala pozadu a když zrovna neležela zalehnuta na zádech, pěkně oba starší kamarády provokovala:) Už aby bylo jaro a všichni se spolu mohli "v klidu" vyřádit.

Po Audině odchodu se Beky s Tobym ještě pořádně vyřádili ve výběhu i potom na procházce. Dlouho se neviděli a bylo to znát:) Lítali jak kdyby jim hořelo za patama a Beky pak nezvykle často pochrupkávala ještě druhý den. 

Počasí nám vyšlo opravdu pěkné. V pátek foukal ledový vítr, ale v sobotu bylo krásně, svítilo sluníčko a občas i hřálo. V neděli se opět zatáhlo a byla zima, o pondělí ani nemluvím:) právě mám za oknem na parapetu 20 cm sněhu a neustále přibývá další. V Brně byla odpoledne kalamita jak na Sibiři a půlka silnic byla ucpaná.

Pro srovnání:

Sobota                                                                            Pondělí

Příští neděli se koná v Adamově sraz strakáčů a strakatá vycházka, takže pokud se nám to povede sladit časově, zkusíme se zúčastnit. Třeba to vyjde i Tobymu s pánečky a strakaté A!jce :P  což by bylo fajn. Snad nám vyjde počasí...

Fotky ze srazu s Tobym a Audou

Fotky z dnešního strakatění na březnovém sněhu